pýcha a předsudek=)-jane austenová
Tahle knížka je asi známější jako film...mno ale přečíst si jí stojí za to,je to docela dobrá komedie i když byla napsaná asi před sto lety :-D. Je to o rodině Bennetových,hlavně o druhé nejstarší Elizabeth,ale i o jejích mladších sestrách,krásné starší sestře Jane,bláznivé matce,pro kterou je hlavní cíl života provdat všechny dcery a o otci,který se jim už jenom směje.Příjezd bohatého Londýňana a jeho přátel na ¨blízké panství je pro paní bennetovou obrovská příležitost...knížka má samozřejmě zápletku,ale zkrátím to a rovnou řeknu,že to dopadne dobře=))...i když on je ze začátku pyšný a aona má přesudky=))...prostě ideální pár=).
Knížka je psaná takovým tím starým jazykem a stylem,ale opravdu se při ní pobavíte=),je to hezkej příběh..Na fotce z leva Mary,Kitty,pan Bennet,Elizabeth a Jane.
Tady je ukázka.hned ze začátku knížky.
Světem panuje skálopevné přesvědčení,že svobodný muž,který má slušné jmění,se neobejde nez ženušky.
A přistěhuje-li se někam takovýto mladík,je tato víra tak zakořeněna v myslích sousedních rodin,že ho považují za právoplatné vlastnictví té které dcery,ještě než mají možnost obeznámit se s jeho vlastními pocity nebo zásadami.
"Drahý manželi,"pravila jednoho dne paní Bennetová onomu pánovi,"zdalipak už víte,že netherfieldské panství dostane konečně nájemce?"
Pan Bennet odvětil,že nikoli.
"Už je tomu tak,"pokračovala,"práve se odtamtud vrátila paní Longová a všechno mi vypověděla."
Pan Bennet na to nic neříkal.
"Cožpak nechcete vědět,kdo tam přijde?"zvolala jeho choť netrpělivě.
"Vidím,že byste mi to velice ráda sdělila a jsem hotov vás vyslechnout."
Tato pobídka stačila.
"Jen považte,můj milý,to vás bude zajímat.Paní Longová říká,že pánem na Netherfieldu se stane velmi zámožný mladík ze severní Anglie;v pondělí prý přijel v kočáře se čtyřspřežím,a tak se mu tam zalíbilo,že se s panem Morrisem okamžitě dohodl;má se prý nastěhovat ještě před svatým Michalem a část služebnictva přibude už koncem týdne."
"Jakpak se jmenuje?"
"Bingley."
"Je ženatý,nebo sobodný?"
"Ach,svobodný!Svobodný je,drahý choti!Svobodný mladík,a jak zámožný,má čtyři nebo pět tisíc ročně.To je něco pro naše děvčata!"
"Jak to?Co je jim po tom?"
"Že mě můžete takhle zlobit,drahý choti,"odvětila paní Bennetová."Víte dobře,že pomýšlím na to,aby si jednu z nich vzal."
"Z toho důvodu se sem tedy stěhuje?"
"Z toho důvodu!Jak můžete pronést takovou hloupost!Ale není přece vyloučeno,že by se mohl do některé zamilovat,a proto ho okamžitě,jen co přijede,musíte navšívit."
"To bych ani nepovažoval za nutné.Zajeďtě tam s děvčaty sama,anebo je pošlete bez doprovodu,což snad bude nejmoudřejší,protože vás žádná půvabem nepředčí,a třeba byste se panu Bingleymu nakonec nejlépe líbila vy."
"I vy lichotníku!Kdysi jsem snad nebývala zrovna ošklivá,ale teď už si na ničem nezakládám.Nehodí se,aby matka pěti dospělých dcer dbala o vlastní krásu."
"V tom případě neměla asi ani dřív nač dbát."
"Nic naplat,drahý manželi,musíte se vypravit a pana Bingleyho po sousedsku přivítat,až sem přijede."
"Ujišťuju vás,že o to ani za mák nestojím."
"Nezapomínejte,že máte dcery.Považte,jaká by to byla partie pro jednu z nich!Sir William a lady Lucasová za ním chtějí rozhodně zajít,a to výhradně z onoho důvodu,víte přece,že jinak nové lidi nenavštěvují.Není vyhnutí,musíte to učinit,protože jinak bychom tam nemohli jít my."
"Načpak takové cavyky!Jsem si jist,že vás pan Bingley rád uvítá a já vám dám s sebou krátký průvodní dopis,že ochotně svoluju,aby si vzal,kterou chce,ačkoli já bych se přimlouval za mou roztomilou Lízinku."
"Nic takového rozhodně nedovolím.Líza není o nic lepší než ostatní a já tvrdím,že není zdaleka tak krásná jako Jane a ani zdaleka tak veselá a příjemná jako Lydia.Jenže vy pro ni máte odjakživa slabost."
"Žádná z nich nestojí za fajfku tabáku,"odpověděl."Jsou hloupé a pošetilé,jako děvčátka bývají,ale Lízinka je přece jen o trochu čipernější než její sestry."
"Jak můžete mluvit tak ošklivě o vlastních dětech,choti!Máte radost,když mě můžete pozlobit.Neberete vůbec ohled na mé ubohé nervy!"
"Mýlíte se,drahá.Ctím vaše nervy.Jsem s nimi důvěrně spřátelen.Vždyť mi je ohleduplně připomínáte už dobrých dvacet let."
"Och,vy nevíte,co mě už stály utrpení."
"Doufám,že to překonáte a dožijete se toho,jak mladíci s čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj."
"Co by nám to bylo platné,i kdyby se jich sem nastěhovalo dvacet,když je nechcete navštívit."
"Až jich bude dvacet,navštívím je všechny,na to se spolehněte,milá choti."
Pan Bennet v sobě spojoval pohotový vtip,sarkasmus,uzavřenost i rozmary tak zvláštním způsobem,že ho jeho paní ani za třiadvacet let společného života neměla ještě dost dobře prokouknutého.
Proniknout za její duševní obzor nevyžadovalo takové úsilí.Byla to žena s malým pochopením pro ostatní,s nepatrným vzděláním a náladové povahy.Jejím životním cílem bylo provdat dcery a mezitím se utěšovala návštěvavmi a místními novinkami.
Zleva Jane,za ní Elizabeth,zpravo pan Bingley